Školy se již dnes často věnují nastavení dobrých vztahů mezi dětmi a mezi dětmi a učiteli. Neměli bychom však zapomínat ani na další skutečnosti, kterými jsou různé druhy rizikového chování, patří mezi ně např.:
- rasismus, homofobie,
- závislostní chování, sektářství,
- záškoláctví,
- poruchy příjmu potravy,
- agrese,
- rizikové sexuální chování,
- syndrom CAN atp.
Proč by se škola těmto jevům měla věnovat? Rovnost a solidarita je vymezena již v samotném školském zákoně, a tak je úkolem školy zajistit bezpečnost a předcházet rozvoji sociálně patologických jevů. Školy jsou nejen vzdělávacími institucemi, ale mají děti částečně doprovázet na cestě životem – učit je, jak zvládat obtížné situace, řešit konflikty apod. Rizikové jevy navíc často nezasahují jenom daného jedince, ale mají vliv i na své okolí – spolužáky, učitele. Pokud bude škola tyto situace ignorovat, může se jev rozšířit mezi ostatní děti. Nastavení dobrých vztahů a odstranění rizikového chování je podmínkou pro hladký průběh samotného vzdělávání a nabývání požadovaných znalostí dětí.
Jakými způsoby můžeme rizikovým situacím předcházet a jak na ně máme reagovat? Jaké jsou typy prevence, jak pracovat se třídou a k čemu jsou důležitá základní pravidla?
To vše se dozvíte ve videu na téma: PREVENCE A STABILIZACE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ, které pro Vás připravili psycholožka Kristina Pernicová a pedagog Dominik Vachuda.
Výtah z videa:
Důležité je nebýt na rizikové situace sám, dokázat si říct o pomoc, být všímavý, zajímat se o děti i mimo vyučovací hodiny, budovat si důvěru s dětmi a reagovat na vzniklé situace co možná nejdříve.
K řešení konkrétních problémových situací nám mohou pomoci různé typy prevence a techniky, nastavení pravidel, zážitková pedagogika, skupinová práce, modelové situace. Pedagog by si měl vybírat ty techniky, které mu jsou příjemné a dobře se mu s nimi pracuje, je důležité myslet i na sebe, ať v rámci psychohygieny nebo supervizí.
Metoda prostěradlo – zážitková pedagogika
Děti s učitelem drží jedno prostěradlo, doprostřed umístí nějaké klíče. Klíče se postupně musí dostat ke každému, kdo drží prostěradlo. Ke komu klíče doputují, ten řekne svoje jméno. Při dané hře pozorujeme spolupráci dětí, můžeme sledovat i porušování nastavených pravidel. V rámci zpětné vazby se pak dětí ptáme, co jim pomáhalo splnit daný úkol, co se jim dařilo a co bylo naopak překážkou a co s tím dál. Když někdo začne např. klíče vysoko vyhazovat a tím ohrožovat druhé, nebo mluvit sprostě, na situaci upozorníme, že jde o porušování pravidel. Naším společným cílem je se navzájem k sobě chovat ohleduplně. Když budeme pravidla porušovat, naruší se tím výsledek, ke kterému všichni směřují. I přes jednoduchou hru lze tedy dětem ukázat, jak jejich chování může ovlivňovat výsledky jejich práce.
Podrobněji si můžete veškeré informace poslechnout ve videu zde: https://www.youtube.com/watch?v=NrowELrZBx0&t=3s (doba trvání 33 min).
Článek byl připraven na základě výše uvedeného videa.
Pokud Vás zaujal projekt Rozvíjíme učitele a žáky a jeho výstupy, můžete se připojit do FB skupiny Rozvíjíme učitele a žáky, kde jsou členy rovněž lektoři, které tam můžete oslovit se svým tématem.
Autorka: Jitka Šeflová – koordinátorka projektu Rozvíjíme učitele a žáky
